Strom

Strom

- neboli -

O starodávném principu ředění dobrého vína vodou
(základní princip homeopatie)

z cyklu 'Mapy'

přeložřil z polštiny Bogdan Gawlas

Strom je poměrně starovávnou formou Života na Zemi. Tyto mnohobuněčné organismy se objevily na Zemi dříve než pohyblivé bytosti. Pohyblivé formy se objevily mnohem později než zakořeněné v jednom místě rostliny, a jejich rozvoj probíhá s mhohem větší dynamikou, což je zejména patrné podle místa, které "pohybliví" zaujali na Žebříku vnitřního rozvoje. My lidé o tom víme, protože jsme se dostali na nejvyšší příčku...

Mohli bychom se domnívat, že rostliná říše může být pro nás pouze zdrojem potravy -co by se "Božské děti" mohly naučit od tak nízkých bytostí? Rostlinná říše je tak primitivní a vývoj zde probíhající je tak pomalý, že rostliny nevytvořily ani základy nervového systému, a přitom existují mnohem déle než my, bytosti pohyblivé.

Přesto je něco důležitého, co se můžeme od rostlin naučit... Podivejme se a porovnejme způsob zásobování vodou lidí a rostlin.

Historie života na zemi začala v hlubinách praoceánu, který v době před asi 3,5 mld let obsazoval celou plochu planety. Rozvoj života dlouho probíhal ve vodním prostředí - pevnina se vynořila z praoceánu teprve poměrně nedávno. Tedy život na Zemi, založen na chemických procesech uhlíku a kyslíku je silně závislý na vodě. Každá živá bytost začíná svůj život ve vodě - pro nás lidi je to 9 měsíců uvnitř těla matky, až do šťastného narození Buňky všech živých bytostí mají skladbu vnitřního prostředí stejnou jako praoceán před 3,5 mld let.

Vodní bytosti mají snadný přístup ke zdroji vody, ale bytosti suchozemské musí získávát vodu nestále - a ve velkém množství. Týká se to stejnou mírou bytostí pohyblivých jak nepohyblivých. Srovnejme si jak si s tímto problémem poradily stromy a jak lidé.

Příroda obsahuje nejvíce vody v oceánech a mořích. Z nich se odpařováním vytváří oblaka, které se pak pohybují na velké vzdálenost, a v podobě deště zásobují řeky, kterými tečou znovu do oceánů. Na různých místech tohoto cyklu se živé bytosti snaží získat potřebné množství vody. Lidé a stromy to dělají zcela odlišným způsobem, a oba tyto způsoby jsou vyjímečné a v jistém smyslu protikladné.

První zásadní rozdíl je v tom, že každý strom řeší tuto potřebu individuálně. Strom sám čelí tomuto úkolu, a skutečnost, že stále roste je důkazem úspěchu.

Současný člověk, který žije ve velkých společenstvích (městech) nepřistupuje k tomuto úkolu individuálně. Lidé se specializovali do velkého množství úzkých profesních skupin. Pouze jedna z nich, obvykle ve formě "služeb" zajišťuje zásobování města, nebo jeho části pitnou vodou. Díky společenské dělbě práce si pak členové jiných profesních skupin můžou otočit kohoutkem a čerpat potřebné množství vody přímo doma Pro ně inženýři a technici konstruují, instalují a provozují všechna zařízení zajišťující stálou dodávku vody. Jednotlivý člověk žijící ve velkém městě by nebyl schopen sám pro sebe zajistit dostatek pitné vody.

V konkrétním případě to vypadá následovně. Provedou se vrt do podzemního ložiska vody, zavedou se rouru vhodného průměru a připojí výkonné čerpadlo, které dále zásobuje vodovodní systém. Pokud poptávka na vodu roste, zvětšuje se průměr roury a instaluje silnější pumpu. Někdy je také třeba vyhledat nový, vydatnější zdroj podzemní vody. Tak to dělá civilizovaný člověk. Jeden vydatný zdroj, roura zavedená do země, vhodně zvolený průměr a výkonná pumpa, která spotřebuje poměrně hodně energie.

A takto k tomu přistupuje strom. Také strom zapustí do země kořeny (roury), ale postupně s přibližováním se ke zdroji vody se trubky ztenčují. V hlavním bodě procesu získávání vody (vlhká půda) mají tyto trubičky podobu kořenových vlásků vyrůstajících z povrchu nejtenčích kořínků - předposledního prvku kořenového systému stromu. Posledním prvkem jsou kořenové vlásky. Jsou to několikamilimetrové trubičky průměru desetin milimetru.

Strom zde používá princip známý z antické starořímské civilizace - princip "ředění dobrého vína vodou". Staří řekové a římané pili víno ředěné vodou, poměrně hodně ředěné. Argumentovali, že barbaři, kteří pijí víno neředěné se uzavírají jemnějším, subtilnějším vlastnostem vína, které lze získat jedině ředěním. Stejný princip je základem homeopatickoho způsobu léčby. Čim větší ředění správně zvoleného léku (menší amplituda léčebného procesu), tím účinnější léčba.

A to je jeden ze základních principů jógy - čím menší amplituda úsilí v ásaně, tím přesnější je působení. Amplituda úsilí může být menší a menší - ásana se stává příjemnou a snadnou pozicí. Dosažení tohoto stavu je právě tajemstvím jógy...

Strom, pokud potřebuje víc vody, nezvětšuje průměr vlásečnic. Naopak. Zmenšuje průměr na setiny milimetru. Ale aby "rostlinná pumpa" fungovala je třeba ještě něco víc..

Když se potkávají dvě živé bytosti pak se v místě setkání odlišných světů projevjí kvalita energetické relace. Tento vztah dvou energií může mít pozitivní, neutrální nebo negativní charakter. Bytosti se můžou přitahovat, být vůči sobě pasivní anebo se odpuzovat... Bude se to projevovat na úrovních energií přístupných pro daný pár. V případě lidí můžou být projevy různé - éterické, emocionální, až po mentální. V případě rostlin jsou projevy vztahu poměrně jednodušší, například v podobě, kterou popisujeme dále...

Voda na styku s povrchem nádoby (při stěnách, na úrovni hladiny) může vytvořit konkávní nebo konvexní tvar (tzv. kapalinový meniskus), podle povrchu nádoby. Voda se sklem vytváří konkávní tvar, o čemž se může každý snadno přesvědčit pozorováním hladiny vody ve sklenici - na okrajích voda mírně stoupá a je výš než ve středu. V místě kontaktu vody se sklem se projevuje povrchové napětí. To je právě projev této jednoduché formy vztahu. Právě v místě dotyku se sklem se voda povrchovým napětím zvedá a vytváří konvexní tvar. Kombinace rtuť - sklo vytváří naopak konkávní tvar (rtuť je v pokojové teplotě v tekutém skupenství) t.j. v místě kontaktu rtuti se sklem je hladina nižší než na zbývající ploše. Mohli bychom říci, že sklo "má rádo" vodu, a "nemá rádo" rtuť.

Právě tento princip využívají rostliny pro získávání vody. Vytváří "trubičky" kořenů, a zvláště pak kořenových vlásků z látky se níž voda vytváří konkávní tvar. Popsané fyzikální jevy mají svůj matematický model založený na koeficientu povrchového napětí pro danou dvojici. Konkrétním projevem této energetické relace je rádius zakřivení kapalinového menisku a samozřejmě znaménko - kladné pro konkávní a záporné pro konvexní.

Tedy v relacích mezi pevnou látkou a kapalinou je konvexní tvar projevem "kladného vztahu" a konkávní tvar projevem "negativního vztahu".

Vraťme se k principu, kterým strom získává vodu - pokud průměr trubičky která jako první přichází do kontaktu s vodou bude menší než poloměr (konkávního) kapalinového menisku, pak trunička nasaje určité množství vody - sama a velkou sílou! Hloubka nasávání je závislá na koeficientu povrchového napětí kapaliny (intenzity pozitivní relace) a na tom o kolik bude poloměr trubičky menší než rádius kapalinového menisku. Objem nasáté vody je minimální, ale kořenových vlásků je velké množství. Výsledkem je schopnost nasávát tuny vody do výšky desítek metrů (k nejvyššímu lístku v koruně stromu). Při tom strom nepotřebuje podzemní jezero (jako v případě metody používáne člověkem), ale stačí mu zbytkové množství vody z vlhké půdy. Energie, která zvedá vodu nepochází z energetických zásob stromu. Je to velká energie - pochází z prostředí, je jakoby odměnou za rozhodnutí použít právě tento způsob.

Malá amplituda a kladný vztah to je tajemství této metody.

Tajemství tohoto principu je volně k dispozici a může být použito i na vyšších úrovních, na kterých prožíváme naše životy my, lidé. Stoupajíc po Žebříčku vnitřního rozvoje, objevujíc nové fascinující energetické možnosti zapomínáme o jednoduchých a univerzálních principech, které organizují život. Možná si také neuvědomujeme, že některé jednoduché principy nižších úrovní platí i ve vyšších úrovních.

Během vzestupu na nové energetické úrovně Žebříku používejme jejich energetické možnosti, ale vypěstujme pro tento účel novou kvalitu nástroje, abychom mohli správně a bezpečně tyto možnosti používat. Tím nástrojem je pozornost. Umožní nám přechod od správně vypěstovanoho povrchového napětí ke schopnosti vytvářet pozitivní mezilidské vztahy. V opačném případě se na "vyšších úrovnich" budeme ve větší míře chovat jako "energetický slon". Na začátku to možá bude příjemné, protože pocit moci je atraktivní, ale časem budeme pozorovat u našich blízkých podivná zranění, která časem můžou vést k tragickým koncům. Nebudeme si přitom ale uvědomovat, že my jsme příčinou těchto neštěstí. Slon v porcelánu... Nesprávný způsob vzestupu po Žebříku může mít tyto následky...

Malá amplituda a pozitivní vztah, kličem je pozornost... Pozorujme stromy...

Leszek Mioduchowski

Lublin 4.05.2009